Než začnu s vyklízením hlavní myšlenky ve své hlavě, tak pár info věcí pro vaši informovanost:

• Stále jsem tomu tady nedal nějaký větší řád (o mně, kategorie, odkazy na externí weby…), tak prosím o trpělivost. Chci sem přidat taky odkaz na vlastní sbírku na Colectio.com, kam aktuálně má nová asistentka nahazuje postupně všechno z mé LEGO® sbírky (odhadem 1500+ položek)… Musím s Tomášem, zakladatelem tohoto projektu, vykomunikovat nějakou basic embed implementaci s těmi nejzajímavějšími údaji.

• V rámci úspory času a nedomyšlení toho, co dávat k textům za fotky zatím používám různé AI a narychlo něco generuju.

• AI mi však nezpracovává a ani mi nijak nepomáhá s žádným textem, který sem postuju. Chci udržet maximální autenticitu - to pak uvedu i někam do info stránky.

• Chtěl bych vydávat častěji, protože se mi tady kupí myšlenky, ale děje se toho příliš, tak jsem rád aspoň za něco.

Vždycky jsem věděl, že ta chvíle jednou přijde… Že se objeví jedinec, který nám odcizí tolik produktů ze skladu, že už to nebude spadat do “běžné chybovosti u nás ve skladu” a budu to muset nazvat krádeží.

Nejsem naivní, při tom objemu dílků a figurek, které ve skladu máme, se nám určitě jednou za čas něco “ztratí”. Tohle byla ale úplně jiná liga.

V rámci zachování anonymity tady nebudu zabíhat do extra detailů, ale začnu asi tím, že jakýkoliv pracovník, který byl někým z mého okolí doporučen nebo propojen, nám dělal ve skladu vždycky nějaké potíže. Jednalo se vždy o nespolehlivého, málo pracovitého nebo takového jedince, kterého jsem musel z různých důvodů vyhodit.

Nerad vyhazuju lidi, ale poslední dobou je na jednoho dobrého pracovníka 5 špatných… 😅 Paradoxně s ajťáky máme *klep klep* ze 2 kluků v náboru 2 top parťáky, z čehož mám ohromnou radost a dost nám to usnadňuje automatizaci procesů.

Jsem v některých věcech příliš hodnej - když přijmu někoho od známého, vždy se ho snažím udržet a dát mu x šancí na to, aby se předvedl. To bohužel platilo i u cizích lidí a už jsem na to mnohokrát doplatil. Naštěstí už nám skladem prošlo dost lidí na to, abychom už po pár hodinách věděli, zda člověka (ne)chceme. V tomhle jsem již naštěstí poměrně striktní, ale tahle má zkušenost stála opravdu hodně nervů, energie a taky peněz.

Mnohokrát jsme tohoto pracovníka přistihli v části skladu, kde nemá co dělat. Vždy jsme nad tím ale mávli rukou, “protože se jen díval”. Opak byl však pravdou, systematicky nám bílil část skladu, ve které se v pracovní době tohoto brigádníka nic moc nedělo a nebyl tedy stále na očích.

Všichni, a především já, jsme ve skladu přehlédli spoustu red flagů, na základě kterých jsem měl okamžitě ukončit spolupráci. To se ale nestalo a výsledkem byla škoda, kterou jsme po pečlivé a náročné inventuře spočítali na necelých 30k czk v hodnotě odcizených LEGO® figurek - a těch bylo celkově 150ks+.

A to vám ani nebudu říkat, že původní plán byl nechat ho ve skladu po zaučení úplně samotného… A taky, že jsme se mu mírně podřizovali v pracovní době, aby měl vůbec nějaké hodiny. Zní to hrozně, jak to vidím takhle v textu, ale stane se… 😂

Řešení nebylo moc příjemné, ale ještě štěstí, že jsme na to čirou náhodou přišli. Výpověď jsem mu chtěl dát totiž už o několik týdnů dříve a jen těžko bych pak dokazoval, že to odcizil opravdu on. Velkou část figurek jsme nakonec získali zpátky, i když byly některé znehodnocené a část nám byla vyplacena v penězích.

Jsem za to nakonec rád, byla to sice drahá lekce, ale vytvořili jsme si tak pomyslný checklist toho, na co si dávat pozor při dalším náboru a v nových prostorách, kde budu nucen z velké části vyměnit tým ze skladu v Brně. 🎯

Děláme teď sice spoustu kroků pro to, abychom lidí potřebovali co nejméně - já osobně bych byl rád, kdyby se náš tým skládat z 5 klíčových a 2-3 doplňkových pracovníků (skladníků-brigádníků), ale to je fakt hodně velkej sen, který potřebuje stroje, automatizaci, AI a ještě hromadu času a peněz ve vývoji. Daří se nám to ale v posledních měsících posouvat takovou rychlostí, že to rozhodně není nereálné.

No a co poslouchám při psaní tohoto textu dnes? Tentokrát jsem v žánru R&B, protože mě oslovila americká zpěvačka SZA svým vystoupením na Coachella v Kalifornii. Vždycky mě baví, když kromě povrchového poslechu pár známých songů, můžu poslechnout komplet vše a osrdíčkovat si v Apple Music nezávisle to, co se mi líbí nejvíc.

Tak zase někdy příště! 👋

Subscribe now

Nebudu chodit kolem horké kaše. Tohle jsou informace, které v posledních týdnech zpracovávám:

• Mattel přichází s vlastní stavebnicí Mattel Brick Shop dle dosavadních fotek pasující přímo na originální stavebnici LEGO^® (patent na kostky totiž už vypršel)

• LEGO^® šlape víc a víc do prodeje jednotlivých dílků

  • Upravuje svůj web pro snadnější nakupování

  • Buduje nové sklady pro odbavování většího množství objednávek

  • Systematicky nakupuje další platformy spojené s LEGO^® stavebnicemi

  • Omezuje prodej některých dílků na webu v závislosti na poptávce

• AI a různé moduly umožňují s dílky dělat věci, které před pár týdny ještě nebyly možné

• Do byznysu naskakují VELCÍ hráči s cílem nabízet desítky milionů LEGO^® dílků z nových stavebnic a tlačí tak cenu hodně dolů

Vidět to takhle pohromadě je docela stres, nebudu lhát. Když jsem se k jednotlivým bodům dostal poprvé, byl jsem z toho dost nesvůj, protože to samozřejmě má vliv na náš hlavní projekt Saviory Bricks, ale po pár minutách mě to vždycky přešlo. Proč? Protože jsme se nikdy nedrželi jedné koleje, ale vždy hledali alternativní cesty, jak ten byznys dělat jinak..

A právě i díky tomu se nám od začátku dařilo růst rychleji než ostatním. Nehroutím se z toho, že do byznysu skočí Mattel a bude nabízet “fake”, který rozštěpí trh. Uvidíme, co z těch jejich kostek nakonec bude a třeba jen rozšíříme portfolio o další zboží. Současně už bylo trochu na čase zastříhnout originálním stavebnicím hřebínek. Nic proti, ale žádná věc neroste věčně a konkurence na trhu může ve výsledku vyústit ještě v zajímavější produkty pro nás pro všechny.

Vidím to sám na nabídkách, které mi chodí na výkup zboží. Lidé se ve velkém začínají zbavovat rádoby investičních sbírek, někdy i zajímavých a ne tak běžně držených kousků. Není je totiž v dnešní době vůbec lehké prodat. Sám teď exituji část našich setů v řádech stovek tisíc korun a je to opravdu oříšek. Bublina brzy začne splaskávat, bude čas na nákupy. 🛒

Společnost LEGO^® do toho všeho samozřejmě šlape ze všeho nejvíc, více setů pro dospělé, více licencovaných věcí, modernější přístup, skvělé reklamy a hlavně zpracovávání dat z koupených webů jako je Bricklink^® nebo Rebrickable^®.

Výsledkem pak je pochopení, o jaké stavebnice je opravdu zájem (i když překvapivě, to víme všichni už hoooodně dlouhou dobu a nikdo se neměl k tomu nasypat na ten trh to, co chtěli všichni nejvíc) a posílení pozice v místě, které se (alespoň dle mého pohledu) dlouho opomíjelo - v jednotlivých dílcích.

Je jedno, jestli bude na trh chrlit více stavebnic a dílků přímo společnost LEGO^® nebo jen nějaký nový velký hráč s kapitálem v řádech milionů eur. Tak či tak to s trhem pohne a já jsem za to nesmírně rád.

Znám naše silné i slabé stránky a i když tvoří nové dílky poslední dobou větší část našich skladových zásob, dovedu si představit je v tom našem procesu téměř minimalizovat a dát do popředí použité dílky.

Od začátku jsme to chtěli stavět především na použitém zboží a dá se to na něm stavět. V konečném důsledku po nastavení těch správných procesů je to nakonec výdělečnější než neustále navyšující počty nových dílků na trhu. A jak to udělat?

Cesty jsou 2 a obě máme v nějaké podobě aktuálně rozdělané - vznik pracovních míst pod záštitou chráněného trhu práce nebo kompletní strojová automatizace procesu třídění více LEGO^® dílků. Nebudu se tady o tom teď rozvášňovat dál, ale tohle jsou cesty, které u nás v následujícím roce až dvou dostanou maximální prioritu. Je s tím spojený nový skladový prostor, který už pomalinku vyhlížíme, ale o tom taky někdy jindy.

Nabídka dílků je u velkých prodejců s miliony eur vždy velmi omezená. Ono s kapitálem není problém rozhodit na dílky 200 Titaniců, ale výsledkem je pořád stejné množství unikátních kostiček. Setů, které dávají finančně smysl je na trhu omezené množství a nakonec člověk skončí na 5k, maximálně 10k unikátních položek (my jsme aktuálně na 44k).

Počet stejných dílků je určitě na trhu nutná, na oficiálním webu je počet dílků omezen a omezován čím dál tím víc. Ale i přes nástup velkých prodejců je mnoho dílků na trhu neustále nedostatek. Sami nakupujeme stovky tisíc dílků od takových prodejců a často ty pro nás nejpodstatnější dílky ve světě nejsou v potřebném množství.

Dalším skvělým případem je kvalita zpracování objednávek. Zkuste si udělat objednávku na oficiálním webu, zjistíte, že to není při větším objemu různých dílků žádná hitparáda. Menší prodejci tomu dávají prostě péči, kterou ve velkém skladu nikdy nedocílíte.

AI mění trh neskutečným způsobem, chtěli jsme ještě 14 dní zpátky kupovat jednu pro nás klíčovou službu, abychom si udrželi v podstatné části “monopol” a dokázali to využít v automatizované třídičce. Výsledek? Díky kontaktům jsme obdobnou věc v prototypu vystřelili se známým za víkend, nyní jen připravujeme dost podkladů a v průběhu léta máme ještě lepší službu, která bude umět výrazně víc než ta dosavadní, co používají všichni.

Mám z toho ve výsledku ohromnou radost. Konec tohoto textu píšu s nějakým odstupem a musím uznat, že se toho od psaní dost změnilo - pro nás k lepšímu. Jsem na náš malý tým neskutečně pyšný! A naší vizí je počet lidí ještě snížit, dělat další a další projekty s větším zásahem. Daří se nám velmi solidně ovládat AI na činnosti, připravujeme se na implementaci AI agentů do našich interních procesů a osekáváme činnosti, kterým dlouhodobě nevěříme.

No a co poslouchám takhle při čtení a dopisování tohoto textu? Dneska je to Tom Felton, neboli Draco Malfoy, který se v rámci hudby dostal do stavu, který by mě vlastně taky hrozně moc lákal. Hraje a skládá si pro zábavu takové trochu úsměvné a jednouché písně, často hraje na ulici nebo na sítích jen tak to, co ho napadne a vypadá při tom hrozně šťastně. Nemá cenu se totiž furt za něčím hnát, Tom sám zažil ve své kariéře mnoho špatného, ale když drží v ruce kytaru, vypadá jakoby zažíval zrovna nejlepší den v jeho životě!

O tom, kam chci Saviory Bricks dostat si povíme někdy jindy. Dnes bych se rád zaměřil na to, co je pro mě aktuální. Začal jsem si to víc uvědomovat minulý týden po hovoru s naším daňovým poradcem, který zrovna dodělal DPPO 2024. Na naše poměry velmi solidní čísla, která ve spojení s našimi dalšími aktivitami vnesla do mých úst slova “ty vole”. Víc to rozebírat nebudeme…

Rosteme, rosteme rychle a jsme draví. V minulosti jsem hodně riskoval a výsledek vždy přinesl ovoce, ale bylo to často dost “na hraně”. V dnešní době už mám poměrně stabilní základy, riskuji sice stále, ale lépe dokážu zhodnotit, jak riskantní pro mě celá záležitost je. Dravost se taky nevytratila, i když zrovna to začínám vidět jako problém - v jistém slova smyslu.

Mám pořád chuť dělat nové a nové věci, přijímat v rámci Saviory Bricks další a další příležitosti, neustále to tlačit vpřed. Problém je, že už jsme na hraně našich sil za poslední rok až rok a půl. Akvizic za tu dobu proběhlo nespočet a cíl byl vždy stejný - rychle zpracovat, ještě rychleji naskladnit a začít prodávat.

Loni v lednu se to dost zvrhlo, domlouval jsem 4 akvizice současně, propočítával cashflow a řešil, co všechno ještě sneseme. Šílený… Zpracovalo se to nejzajímavější a nejobjemnější a jelo se dál. Zbytek zůstal ležet ve skladu a čekal až se k němu dostaneme. Je březen 2025 a teprve nyní se dostáváme ke zbylým 20 % zásob koupených v akvizicích začátkem loňského roku. Ano, je to trochu Paretovo pravidlo, ale u nás je zajímavých z pohledu šířky skladu i těch 20 %, co zabírá 80 % času.

Mám rád pořádek, všechno srovnané, na svém místě v jasném systému. To pro některé části skladu ovšem poslední rok neplatilo. Určitě to neznamenalo, že bychom tam měli nepořádek, spíš mé vnitřní já plakalo, protože to nebylo dle mých představ. Doteď máme ve sklepě vyšší desítky různých organizérů, které nám jsou úplně k ničemu, nikdo je moc nechce kupovat na bazaru nebo jsme je ještě nestihli ani zalistovat. Nemáte zájem? 😄 Vyhodit je to určitě škoda, leží v tom pár desítek tisíc.

Ale zpátky k myšlence dnešního textu. Po rozhovoru s daňařem a zjištění, kolik peněz musím zaplatit za všechny naše činnosti, mi začalo pomalu docházet, že to tlačím kupředu až příliš. Buď jsem nakupoval konkurenty a zboží nebo jsem investoval do infrastruktury firmy. Teď zase musím hromadit peníze na daně, ale kde jsem já?!

Není to o tom, že bych na sebe úplně kašlal. Pokud mě sledujete delší dobu, tak asi víte, že jsem v minulosti poměrně dost cestoval, letos mě také čeká jeden velmi zajímavý trip - vlastně má nejdelší dovolená v životě (brzy určitě povím). Taky jsem v loňském roce pořídil auto, byt a rozšířil své sběratelské portfolio - i když to jsou zase spíš věci spojené s výdělkem a daněmi. Ale dělal jsem si radosti i jinde…

Mé aktuální myšlenky jsou je zase spojené s těmi všemi rozdělanými úkoly. Už nezvládám být v 7 ráno ve skladu, odbavovat běžnou agendu a nedotažené věci tam, odcházet často ne dřív než v 5 odpoledne, přijít domů úplně ko, protože celou dobu u práce přemýšlím nad vším (ne)možným, vyřizuji maily, hovory, schůzky… Dám rychlý spink a už si zase sedám k počítači a řeším věci, které zpravidla urychlí to dotahování restů - většinou maily s právníkem, grafikem, týmem na Slacku, kde řešíme marketing, software nebo obchodní věci. Vše je ale pár procent před dotažením a já prostě musím, nejde to jinak.

Štve mě to “musím”, chci jen “chtít”, když budu mít chuť. Dřív to takové nebylo, bavilo mě sedět a vymýšlet každou maličkost od balení zásilky až po text na webu. Teď už je to často jen činnost z povinnosti, protože mě to začalo tlačit a stala se z toho povinnost, která je nesmírně důležitá - když se k ní dokopu a dodělám ji, tak mě nesmírně těší, ale ten proces taaaak moc bolí (ale ne vždy samozřejmě). A to se snažím samozřejmě co nejvíc věcí zdelegovat ať už na člověka nebo AI.

Taky mě štve (a za to si můžu zcela naprosto úplně sám), že se zbytečně dostávám pod tlak tím, že nechávám ve firmě příliš nízkou provozní rezervu. Mělo to tedy na podzim opodstatněné důvody, ale místo toho, abych trochu krotil nákupy, tak jsem nakonec stejně nakoupil další stovky kg zboží, které ve skladu kvůli objemu nezpracovaného zboží stejně jen chillují. Není to něco, co by se nedalo vyřešit během pár týdnů až jednotek měsíců, ale přijdou pak nečekané výdaje jako například větší daně nebo odkup podílu od společníka a vaše plánované mnohonásobné navýšení rezervního fondu je fuč. A to mě zrovna potkalo… 😄

Nehroutím se z toho, není to nic závažného, nic co by nás mohlo jakkoliv ohrozit, ale je to ponaučení a potřeboval jsem ho získat. Moc dobře si vzpomínám, že podobnou věc kdysi v nějakém videu říkal můj oblíbený sportovec, tvůrce a dnes už i podnikatel Jon Olsson, kdy si právě podobnou věc vyčítal. Ono když musíte do zakázky nacpat VELKÉ cifry z vlastní kapsy, a pak čekáte až se uráčí korporát zaplatit fakturu, tak to samozřejmě vždycky pocítíte a je jedno, zda máte rezervy na 2 nebo 6 měsíce provozu.

Co k tomu víc dodat? Jsem opět zpátky u toho, že toho děláme spoustu a musím věci dotáhnout nebo osekat. Daří se to, minulý víkend jsem například definitivně ukončil naše působení na eBay, již to nepřináší to, co kdysi - zkusili jsme fakt všechno. Navíc “pro zachování úspěšného tržiště” musel eBay opět zdražit poplatky - je to postavené na hlavu. Navíc to věčně nefunguje a v Safari se správa seká takovým způsobem, že už na to nemáme nervy.

A takové osekávání je u nás na denním pořádku, je to super. Uberu tak práci ajťákům, sobě, týmu… Všichni budou spokojení a finančně na tom ještě vyděláme!

Ale zpátky ke mně. Přesně tyto změn mi nakonec život usnadní a já tak budu mít zase o pár minut týdně více na cokoliv dalšího a hlavně na sebe. Přesně to teď potřebuji. Začal jsem teď pravidelně hrát badminton, plavat, skáču přes švihadlo, o víkendu jsem byl na biatlonu, rád bych letos uskutečnil nějaké tripy do hor a vyšlápl jako před lety na nějaký pořádný kopeček. No mohl bych se o tom rozepisovat dlouho.

I tohle píšu vlastně ve svém volnu a nestresuju se tím, že mám v úkolech ještě hromady restů, počkají. Nic jiného jim taky nezbývá… 😄

Je těžké to všechno balancovat s budováním úspěšné firmy - nemluvě o tom, že brzy vzniknou další. Necítím vyhoření, spíš potřebuji dát nohu z plynu, otevřít na chvilku okýnka a nechat část papírů plných úkolů odletět pryč (jsou samozřejmě 100% rozložitelné, pro rejpaly).

Až vám ale budu moci odkrýt, co všechno a s kým vším aktuálně jednáme, tak mi dáte za pravdu, že se člověk někdy musí zakousnout a prostě to dát! 💪🏻

Pořád mířím kupředu, jen si při té cestě udělám malý půlkrok do strany, abych běžel v lepší stopě. Držte mi palce, bude to jízda jako vlastně od začátku.

No a co dneska u psaní poslouchám? Před pár dny jsem narazil na vystoupení Bensona Boona na GRAMMY Awards - dřív jsem takové události aktivně sledoval, poslední roky na ně vždycky zapomenu, a tak si vystoupení pouštím alespoň ze záznamu.

Vzhledem k tomu, že mi hudba hraje u práce v podstatě od rána do večera, tak jsem zvyklý při objevení něčeho, co mě zaujme, poslechnout komplet vše, co je dostupné na Apple Music. Záznam z tohoto živého vystoupení mě ale nadchl asi nejvíc. S komentáři o tom, že to bude moderní Freddie Mercury, tak trochu souhlasím.

Mám tady hromady dalších nápadů, o čem budu psát, tak mě nezapomeňte sledovat!

Subscribe now

Když to ze svých minulých myšlenek shrnu, tak jsem se za těch 5 let podnikání naučil věci delegovat. Vše bylo dost navázané na cashflow a musel jsem pečlivě rozhodovat, koho si opravdu mohu dovolit zaplatit a co pro nás bude mít největší hodnotu. Prioritně mě k tomu přinutily okolnosti - pracuji hodně, ale již nebylo v mých silách dělat všechno, den má pořád 24h a to se snažím být maximálně efektivní.

Teď už ale k tomu hlavnímu. V letošním roce nás toho čeká opravdu hodně. Bylo mi to jasné už někdy na podzim loňského roku, a tak jsem začal jednat. Museli jsme zatnout zuby, projít znovu každý detail v online i offline prostředí firmy a sepsat všechno, co by potřebovalo vylepšit, osekat nebo udělat jinak.

Tento proces děláme v rámci jednotlivých oblastí celkem často a jsme tak schopni firmu neustále zlepšovat.

Vše se podrobně sepsalo včetně podúkolů, které je potřeba odbavit. Cíl byl a je jasný, máme cca půl roku na to, aby se všechno vyřešilo, abychom od léta mohli dát maximální focus na nové projekty.

Moc dobře vím, že by se měly věci odbavovat postupně a dotahovat co nejrychleji každý úkol, aby toho nebylo tolik rozdělaného… Kdybych to tak ale udělal, nezvládneme to všechno udělat do půl roku. Pořád jsme sice malinká firma, která dokáže věci dělat rychle a pružně, ale to jde jen u věcí, kde nemusíte čekat na zpracování od externistů, reakci klíčových klientů a partnerů atp.

Nic proti nikomu, samotnému mi někdy trvá pár dní odpovědět na některé důležité maily, které jsou s dotažením těchto úkolů spojené.

Letos v lednu jsem rozhodil sepsané úkoly všem s tím, že to prostě do půl roku všechno dořešíme a daří se nám to. Mám z toho sice hlavu jako balón, protože na sebe některé věci navazují.

Ku příkladu: Z našeho výkupního webu chceme udělat mezinárodní výkupní web, který bude téměr plně automatizovaný na odbavování všech nabídek. Potřebovali jsme slyšet požadavky od našeho daňového poradce a účetního, proběhlo několik porad s ajťáky a celé to musí ještě posvětit náš právník. Každý z těchto “aktérů” dostal na starost ale i mnoho dalších méně či více důležitých úkolů, a tak chvíli trvalo dát všechny střípky dohromady.

Mohl bych to asi řešit postupně. Ale to by také znamenalo, napsat nakonec víc mailů, kvůli každému jednotlivému úkolu odbavit nějaký call nebo schůzku. A na to nemám čas a ani chuť!

Zakousli jsme se do toho fakt nehorázným způsobem a jsem nesmírně hrdý, když se nám každý týden dostane do rukou pár dílků, které v týmu skládáme dohromady a získáváme tak konečnou podobu jednotlivých velkých úkolů.

Je to jako kdybychom stavěli současně 10 stavebnic, ale dílky hledali v obřím mixu LEGO® kostek. Každý týden najdeme pár dílků a některé stavebnice už máme téměř nebo úplně složené! Je to boží!

V několika seznamech úkolů (sklad, marketing, obchod, it…) na našem Slacku máme desítky úkolů, které dokážeme odbavit bez externích lidí nebo už od nich máme podklady a míč je na naší straně. U těch jsem si dal takový úsměvný, ale funkční cíl.

Jsem realista a rád si dělám nějakou basic kontrolu nad informacemi, které mám v ruce. Například, pokud mi někdo řekne, že něco může generovat v obratu 500k měsíčně, první co je, udělám si přepočet na jednotlivé dny, abych viděl, zda je to jen z laického pohledu možné. A daný den pak přepočtu například na průměrnou útratu na zákazníka, pokud se bavíme zrovna o obchodu…

Stejně jsem si sedl i k úkolům. Máme jich tu aktuálně x desítek a ještě další určitě přijdou. Vše chceme mít hotové do 6 měsíců, to je cca 24 týdnů. Takže pokud je úkolů 50, stačí odbavit 2 týdně a to se rozhodně dá zvládnout!

2 jsou minimum, některé jsou ale jednodušší nebo je zrovna produktivnější týden, tak jich zvládneme třeba 6. To pro mě znamená, že buď můžeme mírně zvolnit nebo máme rezervu pro chvíli, kdy nastanou jiné důležitější věci na práci nebo zvládneme vše dokončit dřív než za 6 měsíců.

A jak to vypadá za první 2 měsíce v tomto roce? Dost jsme to s počtem zvládnutých úkolů přepískli, a tak jsme sice hodně vyšťavení, ale na druhou stranu ubylo hlášek “musíme to dotáhnout”, protože už to prostě a jednoduše dotažený je. A to jsme mezi tím trhli nějaké nové prodejní rekordy a řešili současně i věci ohledně nových projektů. Jsme magoři.

Přesně proto taky začal i tento blog, což byl jeden z restů. Aktuálně chci hlavně napsat pár textů a ještě zapracovat na vzhledu, ale to není nic, co by tak hořelo.

Březen a duben bude ještě dost hektický, přiznávám…

• S tiskařem zrovna dotahujeme balení produktů, což nás dost zasekalo, ale už je minimálně z pohledu materiálů a technologií téměř hotovo.

• S právníkem dotahujeme mezinárodní ochrannou známku a máme téměř připravené standardizované dokumenty pro nové firmy.

• Grafik nám zrovna dotahuje brand kit pro všechny projekty Saviory. Už tak nebudeme mít logo, které kamarádka nakreslila na papír a pak štětcem vybarvovala ve Photoshopu. 😂

• A další věci si zatím nechám pro sebe, ať tolik neodkrývám a mám o čem psát i v dalších týdnech.

U psaní si vždy pouštím nějakou hudbu z naprosto všech žánrů. Hudba je mimochodem něco, na co se chci začít zase víc soustředit a klidně bych ji v důchodu (rozumějte ve 30 letech) dělal naplno, neskutečně mě to totiž baví. Kytara, mixážní pult… No o tom někdy jindy.

A abych se konečně vyjádřil k věci - v každém mém článku budu od teď uvádět, co jsem u psaní poslouchal a proč. Tentokrát (a vlastně i minule) to je album Sama Smitha z roku 2014 - In The Lonely Hour.

Mám ho fakt hodně rád a i když je to spíše album plné smutných balad, tak si u něj vždy vybavím můj nejlepší studentský rok s dobrou partou lidí, kterou jsem v té době měl. Tehdy mě netrápily žádné daně, závazky a celkově těžkosti dospěláckého života… Mělo to něco do sebe. Teď pro mě většina mých kamarádů pracuje nebo jim třeba radím co a jak s jejich podnikáním, takže vlastně nikdy nevypnu. I na tom chci ovšem zapracovat, ještě to ale pár měsíců počká, určitě chci i v tomto hledat balanc.

A jinak je to asi vše k osvětě dotahování úkolů a hledání balance. Psaní textů mě hodně chytlo, nejde mi o počty přečtení, fakt mi to pomáhá a už mám v hlavě další texty, které sem v dalších dnech napíšu. Buď si večer čtu knihu nebo píšu tohle, beru to jako relax v čase, kdy už NEPRACUJU (23:00-6:30).

Není to tak dávno, kdy jsem začal být na sítích víc a víc vidět. Obsah jsem tvořil především já, neukazoval nikdy nikoho dalšího, což působilo značně samostatně, bez týmu - i když to vlastně už v tu dobu nebyla (minimálně ve skladu) pravda.

Přišlo mi mnoho zpráv o tom, že se musím naučit delegovat, jinak zblázním. Že nemůžu všechno dělat sám, jinak budu brzdit růst (i když i “nerůst” je teď trendy, jestli víte, co tím myslím 😂). Slýchal jsem to i od lidí ve svém okolí, od lidí s více zkušenostmi. A bylo mi samozřejmě jasné, že tou cestou musím jít, jinak brzy končím(e).

Nechci tady teď nutně zabíhat do podrobností toho, jak jsem začal ve větší míře delegovat a co všechno se nepovedlo. Byla to dloooouhá cesta... A byla dána hlavně tím, že nejsme standardní byznysmodel s jedním eshopem, působností v jedné zemi a s pár produkty, které chceme prodat. Všechno se musí hodně customizovat, hledat cestičky, které doposud v našem odvětví nikdo moc neprošlapal.

To není hned, trvá to a taky dost to bolí. Byl (a stále je) to neustálý boj s lidskou kapacitou, s hledáním balance v cashflow (je to tu zase), kdy jsem mohl buď investovat peníze do zboží a zvýšit tak prodeje nebo investovat do zázemí, čímž zefektivnit práci a tím ušetřit peníze, které šlo pak taky investovat. Obě varianty byly a jsou potřeba, obě jsem dělal a dělám - nevím, zda dobře, ale v danou chvíli a s dosavadními zkušenostmi jsem s tím vždy spokojený.

Výsledkem bylo to, že se tým začal rozrůstat. Kromě společníka ajťáka, který mě stál % Saviory Bricks (a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí a random spojení 2 lidí v mém životě), jsem třeba přestal stříhat videa, rozšířil tým skladníků, přesunul videotvorbu obsahu na kluky ve skladu. Jednoho z nich jsem dokonce povýšil na marketing managera (název pozice jsem si právě vymyslel 😂).

Po jedné z loňských akvizic jsem přibral do týmu i obchoďáka - člověka, co za mě introverta vede úvodní jednání, odbavuje věci, které nejdou vždy vyřešit po mailu (i když naše NEJVĚTŠÍ dlouhodobé kontrakty jsem doposud vždy vyřešil po mailu a maximálně telefonu “na dobré slovo”, což je hustý a děsivý v jednom).

Také jsme začali rozšiřovat v posledních měsících tým ajťáků juniorů. Tam jsme to dopracovali do neuvěřitelného stavu, kdy začínáme naše kluky prodávat i do externích firem na nárazové zakázky, které jim hoří. Zájem máme na obou stranách. Ve Slacku máme už několik kluků, kteří pro nás chtějí pracovat zdarma nebo i za zlomek ceny - jen proto, aby získali znalosti, naučili se něco nového a mohli růst, případně vypadli z kostnatého korporátu a žili na volné noze jako kontraktoři pro naši nově vznikající firmu. O tom ale někdy jindy, Michale, koncentruj se!

Takže prostě a jednoduše tým máme! Trochu mě ale tíží dělba práce a množství rozdělaných věcí. Na konci loňského roku jsme se rozhodli, že začneme věci dělat pořádně, žádná polovičatá řešení. Takže bereme všechno hezky od 0 a hledáme cesty, jak to dělat ještě líp než doposud.

Procházíme všechno od právních věcí, účetnictví, brandingu, balení zásilek, sociálních sítí, procesů ve skladu, softwaru… Vše se definuje a postupně mění tak, aby to dalších x let mohlo fungovat jen s minimálním zásahem a my tak měli čas soustředit se na další projekty.

Vše je ale navázané na sebe, nejde udělat jedno a druhé ne. Výsledkem tak je, že mám všechno rozdělané a hozené na externisty nebo naše lidi v týmu a snažím se to nějak ukočírovat. Do toho samozřejmě stále odbavujeme běžné činnosti a dlouhodobé projekty, protože nás živí nebo jsou na ně jsou navázané zase další věci a nemůžeme je zastavit.

Zní to hrozně, možná skoro až tak, že to nezvládám řídit... Není to ale tak zlé, jak to vypadá, je to chvilková záležitost, o které vám řeknu v příštím textu.

To jsem to dopracoval! 3 roky každodenního vytváření obsahu na sociálních sítích, a pak pověsit vše na hřebík a začít tvořit obsah, který jsem miloval, pak hanil, a teď je to jediná věc, která mě v onlinu z pohledu tvorby obsahu opravdu láká a baví…

Občas na dotazy ohledně tvorby odpovídám, že jsem vyhořel, což je klidně možné… Ale když se nad tím zamyslím více, problém bude spíš v tom, že jsem tu videotvorbu nikdy rád neměl. Byla to jen cesta, jak uspět - ve své době snadno a celkem rychle.

To, zda se to povedlo, posuďte sami. Vím, že to mohlo být výrazně úspěšnější, efektivnější a časově i psychicky méně náročné, ale po bitvě je každý generál. Já jsem s výsledkem spokojený, dost možná bych větší úspěch neustál, ať už z pohledu růstu firmy, tak z pohledu růstu ega. Kdybych si měl vybrat, tak bych udělal (až na pár detailů) všechno do puntíku přesně. K tomu se ale určitě ještě v dalších článcích dostaneme…

Co tedy od Myslánky Michala Saviory očekávat?

Nečekejte vůbec nic - to bude nejlepší.

Myslánka jako kouzelná nádoba z Harryho Pottera asi nejvíce popisuje to, co s tím tady mám v plánu. Tento prostor bude sloužit především jako místo, kam napíšu všechno, co budu chtít uchovat, vypustit z hlavy nebo sdílet někomu dalšímu. Vyčistím si tak svou mysl, což je něco, co POTŘEBUJI V NEJVĚTŠÍ MOŽNÉ DÁVCE.

Je to samozřejmě stále online svět, a tak musím některé věci jemně korigovat, ale chci tu mít co možná největší svobodu a otevřenost, kterou u mě z různých rozhovorů, mnozí z vás, znáte. Psát offline zápisník mě už oproti pubertě nebaví - škrábu a moc mě při psaní bolí ruka. Takže tohle bylo nejlepší možné řešení.

Zápisník jsem psával zpravidla v noci po 23h dál… Tady tomu nebude jinak. Jediná změna je, že nebudu psát nutně každý den - bude to časté, ale nechci tvořit na sílu.

Rád bych koukal co nejméně do monitoru, ale v této činnosti je pro mě ten vnitřní klid důležitější. Současně počítejte, že ne každý text bude 100%, budou se zde objevovat hrubky, krkolomné texty a někdy taky může přijít spánek na klávesnici, což může přinést mnoho zajímavých historek o klávesách asdasdas.

S dalším obsahem končím úplně?

Nikoliv. Jen hledáme cesty, jak to dělat jednoduše, efektivně a pro mě osobně v takové míře, aby mě to aspoň trochu bavilo ve spojení s podporou našich Saviory projektů.

Tvorba na sítích Saviory Bricks se neustále posouvá, snažíme se ustálit proces tvorby videí a stavět obsah na tvorbě, která lidem něco přinese. Podílí se na tom více lidí, ale snažíme se ten tým udržet co možná nejmenší. Tým chceme však stále rozšiřovat, aby to bylo pro sledující zajímavé - hledáme pohlednou slečnu, značka spěchá. A taky se v tvorbě nárazově objevuji i já jako šéf.

Tvorba na mých sítích Michal Saviory se konečně nějak dodefinovala. Přišli jsme s formátem 3 videí, které se budou opakovat ideálně každý týden a současně jejich příprava alespoň v rámci mého času nezabere více než pár minut týdně. Největším přínosem této nové tvorby je to, že je mi ÚPLNĚ JEDNO, jaká to bude mít čísla. Všechno je lepší než období, kdy jsme tam nic nedávali. Nápadů je ale vícero, chci však začít s něčím jednodušším a uvidíme co a jak dál.

A to je pro dnešek všechno. Dejte mi ještě týden-dva, než si všechno na Substacku nastavím - číst mé zbloudilé myšlenky jde i tak.

Budu rád za zpětnou vazbu a případné tipy pro další tvorbu. 🤓