Hledám balanc, značka spěchá! (Část 1.)

Poslední dobou využívám nejčastěji 2 hlášky: "musím(e) to dotáhnout" a "hledám(e) balanc". Kdybych měl dostat 1000 Satoshi za každé použití, už mám minimálně jeden Bitcoin.

Není to tak dávno, kdy jsem začal být na sítích víc a víc vidět. Obsah jsem tvořil především já, neukazoval nikdy nikoho dalšího, což působilo značně samostatně, bez týmu - i když to vlastně už v tu dobu nebyla (minimálně ve skladu) pravda.

Přišlo mi mnoho zpráv o tom, že se musím naučit delegovat, jinak zblázním. Že nemůžu všechno dělat sám, jinak budu brzdit růst (i když i “nerůst” je teď trendy, jestli víte, co tím myslím 😂). Slýchal jsem to i od lidí ve svém okolí, od lidí s více zkušenostmi. A bylo mi samozřejmě jasné, že tou cestou musím jít, jinak brzy končím(e).

Nechci tady teď nutně zabíhat do podrobností toho, jak jsem začal ve větší míře delegovat a co všechno se nepovedlo. Byla to dloooouhá cesta... A byla dána hlavně tím, že nejsme standardní byznysmodel s jedním eshopem, působností v jedné zemi a s pár produkty, které chceme prodat. Všechno se musí hodně customizovat, hledat cestičky, které doposud v našem odvětví nikdo moc neprošlapal.

To není hned, trvá to a taky dost to bolí. Byl (a stále je) to neustálý boj s lidskou kapacitou, s hledáním balance v cashflow (je to tu zase), kdy jsem mohl buď investovat peníze do zboží a zvýšit tak prodeje nebo investovat do zázemí, čímž zefektivnit práci a tím ušetřit peníze, které šlo pak taky investovat. Obě varianty byly a jsou potřeba, obě jsem dělal a dělám - nevím, zda dobře, ale v danou chvíli a s dosavadními zkušenostmi jsem s tím vždy spokojený.

Výsledkem bylo to, že se tým začal rozrůstat. Kromě společníka ajťáka, který mě stál % Saviory Bricks (a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí a random spojení 2 lidí v mém životě), jsem třeba přestal stříhat videa, rozšířil tým skladníků, přesunul videotvorbu obsahu na kluky ve skladu. Jednoho z nich jsem dokonce povýšil na marketing managera (název pozice jsem si právě vymyslel 😂).

Po jedné z loňských akvizic jsem přibral do týmu i obchoďáka - člověka, co za mě introverta vede úvodní jednání, odbavuje věci, které nejdou vždy vyřešit po mailu (i když naše NEJVĚTŠÍ dlouhodobé kontrakty jsem doposud vždy vyřešil po mailu a maximálně telefonu “na dobré slovo”, což je hustý a děsivý v jednom).

Také jsme začali rozšiřovat v posledních měsících tým ajťáků juniorů. Tam jsme to dopracovali do neuvěřitelného stavu, kdy začínáme naše kluky prodávat i do externích firem na nárazové zakázky, které jim hoří. Zájem máme na obou stranách. Ve Slacku máme už několik kluků, kteří pro nás chtějí pracovat zdarma nebo i za zlomek ceny - jen proto, aby získali znalosti, naučili se něco nového a mohli růst, případně vypadli z kostnatého korporátu a žili na volné noze jako kontraktoři pro naši nově vznikající firmu. O tom ale někdy jindy, Michale, koncentruj se!

Takže prostě a jednoduše tým máme! Trochu mě ale tíží dělba práce a množství rozdělaných věcí. Na konci loňského roku jsme se rozhodli, že začneme věci dělat pořádně, žádná polovičatá řešení. Takže bereme všechno hezky od 0 a hledáme cesty, jak to dělat ještě líp než doposud.

Procházíme všechno od právních věcí, účetnictví, brandingu, balení zásilek, sociálních sítí, procesů ve skladu, softwaru… Vše se definuje a postupně mění tak, aby to dalších x let mohlo fungovat jen s minimálním zásahem a my tak měli čas soustředit se na další projekty.

Vše je ale navázané na sebe, nejde udělat jedno a druhé ne. Výsledkem tak je, že mám všechno rozdělané a hozené na externisty nebo naše lidi v týmu a snažím se to nějak ukočírovat. Do toho samozřejmě stále odbavujeme běžné činnosti a dlouhodobé projekty, protože nás živí nebo jsou na ně jsou navázané zase další věci a nemůžeme je zastavit.

Zní to hrozně, možná skoro až tak, že to nezvládám řídit... Není to ale tak zlé, jak to vypadá, je to chvilková záležitost, o které vám řeknu v příštím textu.