Hledám balanc, značka spěchá! (Část 2.)

Pokračuji ve vysvětlování mých aktuálně nejpoužívanějších hlášek "musím(e) to dotáhnout" a "hledám(e) balanc". Musím ale uznat, že všechny rozdělané věci do sebe začínají zapadat jako LEGO® kostky!

Když to ze svých minulých myšlenek shrnu, tak jsem se za těch 5 let podnikání naučil věci delegovat. Vše bylo dost navázané na cashflow a musel jsem pečlivě rozhodovat, koho si opravdu mohu dovolit zaplatit a co pro nás bude mít největší hodnotu. Prioritně mě k tomu přinutily okolnosti - pracuji hodně, ale již nebylo v mých silách dělat všechno, den má pořád 24h a to se snažím být maximálně efektivní.

Teď už ale k tomu hlavnímu. V letošním roce nás toho čeká opravdu hodně. Bylo mi to jasné už někdy na podzim loňského roku, a tak jsem začal jednat. Museli jsme zatnout zuby, projít znovu každý detail v online i offline prostředí firmy a sepsat všechno, co by potřebovalo vylepšit, osekat nebo udělat jinak.

Tento proces děláme v rámci jednotlivých oblastí celkem často a jsme tak schopni firmu neustále zlepšovat.

Vše se podrobně sepsalo včetně podúkolů, které je potřeba odbavit. Cíl byl a je jasný, máme cca půl roku na to, aby se všechno vyřešilo, abychom od léta mohli dát maximální focus na nové projekty.

Moc dobře vím, že by se měly věci odbavovat postupně a dotahovat co nejrychleji každý úkol, aby toho nebylo tolik rozdělaného… Kdybych to tak ale udělal, nezvládneme to všechno udělat do půl roku. Pořád jsme sice malinká firma, která dokáže věci dělat rychle a pružně, ale to jde jen u věcí, kde nemusíte čekat na zpracování od externistů, reakci klíčových klientů a partnerů atp.

Nic proti nikomu, samotnému mi někdy trvá pár dní odpovědět na některé důležité maily, které jsou s dotažením těchto úkolů spojené.

Letos v lednu jsem rozhodil sepsané úkoly všem s tím, že to prostě do půl roku všechno dořešíme a daří se nám to. Mám z toho sice hlavu jako balón, protože na sebe některé věci navazují.

Ku příkladu: Z našeho výkupního webu chceme udělat mezinárodní výkupní web, který bude téměr plně automatizovaný na odbavování všech nabídek. Potřebovali jsme slyšet požadavky od našeho daňového poradce a účetního, proběhlo několik porad s ajťáky a celé to musí ještě posvětit náš právník. Každý z těchto “aktérů” dostal na starost ale i mnoho dalších méně či více důležitých úkolů, a tak chvíli trvalo dát všechny střípky dohromady.

Mohl bych to asi řešit postupně. Ale to by také znamenalo, napsat nakonec víc mailů, kvůli každému jednotlivému úkolu odbavit nějaký call nebo schůzku. A na to nemám čas a ani chuť!

Zakousli jsme se do toho fakt nehorázným způsobem a jsem nesmírně hrdý, když se nám každý týden dostane do rukou pár dílků, které v týmu skládáme dohromady a získáváme tak konečnou podobu jednotlivých velkých úkolů.

Je to jako kdybychom stavěli současně 10 stavebnic, ale dílky hledali v obřím mixu LEGO® kostek. Každý týden najdeme pár dílků a některé stavebnice už máme téměř nebo úplně složené! Je to boží!

V několika seznamech úkolů (sklad, marketing, obchod, it…) na našem Slacku máme desítky úkolů, které dokážeme odbavit bez externích lidí nebo už od nich máme podklady a míč je na naší straně. U těch jsem si dal takový úsměvný, ale funkční cíl.

Jsem realista a rád si dělám nějakou basic kontrolu nad informacemi, které mám v ruce. Například, pokud mi někdo řekne, že něco může generovat v obratu 500k měsíčně, první co je, udělám si přepočet na jednotlivé dny, abych viděl, zda je to jen z laického pohledu možné. A daný den pak přepočtu například na průměrnou útratu na zákazníka, pokud se bavíme zrovna o obchodu…

Stejně jsem si sedl i k úkolům. Máme jich tu aktuálně x desítek a ještě další určitě přijdou. Vše chceme mít hotové do 6 měsíců, to je cca 24 týdnů. Takže pokud je úkolů 50, stačí odbavit 2 týdně a to se rozhodně dá zvládnout!

2 jsou minimum, některé jsou ale jednodušší nebo je zrovna produktivnější týden, tak jich zvládneme třeba 6. To pro mě znamená, že buď můžeme mírně zvolnit nebo máme rezervu pro chvíli, kdy nastanou jiné důležitější věci na práci nebo zvládneme vše dokončit dřív než za 6 měsíců.

A jak to vypadá za první 2 měsíce v tomto roce? Dost jsme to s počtem zvládnutých úkolů přepískli, a tak jsme sice hodně vyšťavení, ale na druhou stranu ubylo hlášek “musíme to dotáhnout”, protože už to prostě a jednoduše dotažený je. A to jsme mezi tím trhli nějaké nové prodejní rekordy a řešili současně i věci ohledně nových projektů. Jsme magoři.

Přesně proto taky začal i tento blog, což byl jeden z restů. Aktuálně chci hlavně napsat pár textů a ještě zapracovat na vzhledu, ale to není nic, co by tak hořelo.

Březen a duben bude ještě dost hektický, přiznávám…

• S tiskařem zrovna dotahujeme balení produktů, což nás dost zasekalo, ale už je minimálně z pohledu materiálů a technologií téměř hotovo.

• S právníkem dotahujeme mezinárodní ochrannou známku a máme téměř připravené standardizované dokumenty pro nové firmy.

• Grafik nám zrovna dotahuje brand kit pro všechny projekty Saviory. Už tak nebudeme mít logo, které kamarádka nakreslila na papír a pak štětcem vybarvovala ve Photoshopu. 😂

• A další věci si zatím nechám pro sebe, ať tolik neodkrývám a mám o čem psát i v dalších týdnech.

U psaní si vždy pouštím nějakou hudbu z naprosto všech žánrů. Hudba je mimochodem něco, na co se chci začít zase víc soustředit a klidně bych ji v důchodu (rozumějte ve 30 letech) dělal naplno, neskutečně mě to totiž baví. Kytara, mixážní pult… No o tom někdy jindy.

A abych se konečně vyjádřil k věci - v každém mém článku budu od teď uvádět, co jsem u psaní poslouchal a proč. Tentokrát (a vlastně i minule) to je album Sama Smitha z roku 2014 - In The Lonely Hour.

Mám ho fakt hodně rád a i když je to spíše album plné smutných balad, tak si u něj vždy vybavím můj nejlepší studentský rok s dobrou partou lidí, kterou jsem v té době měl. Tehdy mě netrápily žádné daně, závazky a celkově těžkosti dospěláckého života… Mělo to něco do sebe. Teď pro mě většina mých kamarádů pracuje nebo jim třeba radím co a jak s jejich podnikáním, takže vlastně nikdy nevypnu. I na tom chci ovšem zapracovat, ještě to ale pár měsíců počká, určitě chci i v tomto hledat balanc.

A jinak je to asi vše k osvětě dotahování úkolů a hledání balance. Psaní textů mě hodně chytlo, nejde mi o počty přečtení, fakt mi to pomáhá a už mám v hlavě další texty, které sem v dalších dnech napíšu. Buď si večer čtu knihu nebo píšu tohle, beru to jako relax v čase, kdy už NEPRACUJU (23:00-6:30).